V létě 2012 na CSM ve Žďáru nad Sázavou mělo mnoho z nás možnost poznat Rugera a Marii Teresu Badano, rodiče blahoslavené Chiary Luce. Příběh rodiny Badanových by se dal shrnout do jedné věty – vymodlená dcera starších rodičů Chiara Luce zemřela v 18 letech na rakovinu. Ale něco v jejím krátkém životě bylo tak pozoruhodné, že ji církev prohlásila za blahoslavenou. Pojďme nahlédnout do života téhle zajímavé rodiny.

Je jasné, že Chiara Luce byla dcera výjimečných rodičů. Tatínek Rugero, hluboký muž, který jezdil s kamiony po celé Evropě, nebyl často doma, ale byl oběma oporou. Za volantem promodlil všechny své cesty. Maminka Maria Tereza je energická paní. Žila každodennost Chiařina boje s nemocí a s nepředstavitelnou vnitřní silou jí dodávala odvahu. Na Chiařiny bolestné dotazy, typu: „To už nikdy nebudu chodit?“ dokázala odpovědět: „Když ti Bůh vzal nohy, dá ti křídla.“

Badanovi jsou z malinkého italského městečka Sassello. Po jedenácti letech manželství se jim 29. 10. 1971 narodila dcera Chiara. Vychovávali ji celkem přísně. Maminka vzpomíná, jak Chiara jednou přišla s jablkem od sousedů ze zahrady. Musela ho jít vrátit a omluvit se (a za tenhle „hrdinský“ čin dostala holčička od sousedky jablek plný košík.). Se školou silně zápasila, ale nepolevila. Vytrvalost byla jedna z jejích charakteristik. Byla kamarádská, veselá a stala se hlavou farní „party“. Když se v devíti letech potkala s Hnutím fokoláre, zaujalo ji, co řekla zakladatelka toho hnutí Chiara Lubichová svým mladým následovníkům: „Evangelium je potřeba proměnit v život a milovat, protože evangelium je kniha o lásce.“ Chiara s kamarádkou Chicou  se do toho s vervou pustily. Čas od času napsala Chiaře Lubichové o jejich úsilí. Ta jí pod dojmem z jednoho dopisu dala jméno Chiara Luce (Jasné Světlo).

V sedmnácti letech se u Chiary Luce objevil zhoubný kostní nádor. Když si Chiara jela pro konečnou diagnózu, ležela maminka doma nemocná. Modlila se a čekala na její návrat. Chiara přišla a řekla: „Teď na mě prosím nemluv.“ Lehla si na gauč a vedla vnitřní boj. Pak se k mamince obrátila s obvyklým úsměvem. Uplynulo pouhých dvacet minut. Od té doby se nikdy neutápěla v sebelítosti. I přes bolesti  radostně podporovala rodiče i kamarády aby byli stateční a žili normálně a na plný plyn. Protože brzy přestala chodit, byl její pokojík pořád plný návštěv. Před smrtí, řekla mamince, ať vzkáže mladým, že jim předává štafetu. Ona sama dobíhá do svého cíle, ale oni ať běží dál! S maminkou a Chicou navrhly a ušily bílé svatební šaty do rakve, vybraly písničky na pohřeb. Chiara trvala na tom, že všechno musí být radostné. „Buď šťastná, protože já jsem.“ byla poslední slova k mamince.

Po dvaceti letech byla 25. 9. 2010 v kostele Panny Marie Božské lásky Chiara Luce Badano prohlášena blahoslavenou a tentýž den se konala za přítomnosti rodičů a kamarádky Chicy v aule Pavla VI. ohromná oslava. Mládež z celého světa potvrdila, že nese Chiařinu štafetu dál!